V tomto případě finanční úřad vyměřil žalobkyni (podnikatelce - fyzické osobě) daň z příjmů ze závislé činnosti plus penále. 

V rozsudku Nejvyšší správní soud odkazuje i na několik svých starších rozhodnutí. Za důležité považuji úvahy o tom, že v případě, kdy je možné danou činnost posoudit jako obojetnou, je na smluvních stranách, jestli zvolí pracovně právní vztah nebo obchodní. Ale musí tomu odpovídat i realita. Soud zde bral v úvahu i to, že si obě smluvní strany skutečně přály spolupracovat v obchodním vztahu a ne v pracovněprávním, že k tomuto nebyla ani jedna ze stran nucena, tlačena a že činnost byla prováděna nikoli jako závislá. 

V tomto případě byla uložena obchodní společnosti Oblastním inspektorátem uložena pokuta 350.000 Kč za spáchání přestupku - umožnění výkonu nelegální závislé práce mimo pracovněprávní vztah (stavbyvedoucí - švarcsystém) a za umožnění výkonu nelegální práce cizincům bez povolení. Jak krajský soud, tak následně i Nejvyšší správní soud rozhodnutí inspektorátu potvrdili.

V rozsudku se Nejvyšší správní soud zabývá zejména posouzením vztahu nadřízenosti a podřízenosti, v čemž odkazuje i na jeden z dřívějších rozsudků, konkrétně na tuto pasáž: 

"Vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem zejména znamená, že je práce vykonávána jménem zaměstnavatele a dle jeho pokynů. Společným rysem znaků závislé práce ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce je pak osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli. „Tyto znaky slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit (zejména samostatného podnikání), ale také od aktivit jiného charakteru (zejména mezilidské výpomoci). Proto musí správní orgány při postihování nelegální práce v řízení obviněnému prokázat naplnění všech těchto znaků – zaměstnanec osobně a soustavně vykonává práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném vztahu."

• Stavbyvedoucí pracoval na stavbě více než rok a od obchodní společnosti dostával pravidelnou měsíční odměnu. Šlo o hlavní a pravidelný zdroj příjmů pro jeho obživu. Toto bylo vyhodnoceno jako podpůrný důkaz o tom, že šlo o závislou práci.
• Podpůrným důkazem pro posouzení jako závislá práce bylo i poskytnutí bezpečnostních pomůcek. K tomu soud uvedl - "Jakkoliv si lze představit, že na staveništi stěžovatelka mohla poskytovat „náhradní/rezervní“ ochranné pomůcky, jeví se jako vysoce nepravděpodobné, že by osoba, pravidelně vykonávající činnost stavbyvedoucího pro různé subjekty, nedisponovala vlastními ochrannými pomůckami, a spoléhala se na ochranné pomůcky dostupné na místě, kupříkladu již z hygienických důvodů."
• V posuzovaném případě hrálo významnou roli, jak sám stavbyvedoucí vnímal své postavení. Je tu krásně demonstrováno, jak důležité je nepodcenit otázky kladené kontrolními orgány. Stavbyvedoucí totiž sám uvedl, že "za jeho práci odpovídá stěžovatelka, pod kterou „spadá“, že při výkonu své činnosti na stavbě byl podřízen jejímu zaměstnanci P. V. jakožto hlavnímu stavbyvedoucímu." Dle soudu tedy i on sám vnímal podřízenost svého postavení vůči stěžovatelce (obchodní společnosti), resp. jejímu zaměstnanci. Dle soudu "vztah podřízenosti zaměstnance představuje subjektivní kategorii, a rozhodné proto je zejména to, zda se zaměstnanec sám vnímá jako podřízený určitého jiného zaměstnavatele. Relevantním hlediskem je pak také to, zda se osoba jeví jako zaměstnanec z pohledu třetích osob."