Ručení

ZA TO TI RUČÍM!

Tuto frázi jednou za čas použije spousta lidí, co však znamená ručení podle práva? Proč neručit každému, kdo mě o to požádá? Co mi hrozí, když budu někomu ručit? Abychom se dobrali k odpovědím, musíme tento institut zakotvený v § 2018 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pod zkratkou „OZ“) rozebrat blíže.

Co je ručení?

Slovy zákona, ručení je způsob zajištění dluhu. Z toho asi nejste moc moudří, že? Pro věřitele (v praxi je věřitelem nejčastěji ten, kdo půjčuje peníze) je to však velmi efektivní cesta, jak snížit riziko, že dlužník svůj dluh nesplní a on tak přijde o vynaložené prostředky. Ručením jde zajistit i nepeněžitý dluh, což se však nepoužívá často.

Podstatou tohoto institutu je, že ručitel, což je vždy osoba odlišná od dlužníka, prohlásí, že uspokojí pohledávku vůči věřiteli tehdy, když tak neučiní dlužník. Věřitel tak má jistotu, že když nesplní dlužník, může žádat splnění po ručiteli. Nejčastěji se používá u úvěrů a zápůjček, byť v dnešní době bývá často nahrazováno zástavním právem.

Vznik a podmínky ručení

Nezbytnou podmínkou ručení je, aby existoval platný dluh dlužníka. Je možné i pro dluhy budoucí, dluhy vázané na splnění určité podmínky i pro větší soubor dluhů (např. pro všechny dluhy plynoucí z nájmu). Další nutností je, aby ručitelské prohlášení bylo písemné.

Ručitelské prohlášení může vypadat asi takto: „Pan R, nar. ………, bytem …………. slibuje uspokojit pohledávku věřitele V, IČO ………. se sídlem…………….., vzniklou ze smlouvy o úvěru ze dne X.X.XXXX za panem D, nar. …………., bytem ……………. v případě, že ji pan D řádně a včas neuhradí.“ Toto prohlášení může být součástí samostatného dokumentu anebo přímo ve smlouvě mezi věřitelem a dlužníkem, kterou podepíše i ručitel. Vždy je však musí akceptovat věřitel, bez toho to nejde. Je totiž nasnadě, že věřitel by s ručením nejspíš nesouhlasil např. tehdy, když ručitel nemá dostatečné prostředky a majetek, to by věřitel pravděpodobně zvolil spíše jiný způsob zajištění dluhu, neboť skrze ručení by nic nezískal

Ručit je možné jak za dluh celý, tak pouze za jeho část. Nikdy však nelze ručit ve větším rozsahu, než je dluh dlužníka. Prakticky tedy, pokud je dluh 1 milion Kč, lze ručit jen za 0,5 milionu Kč, ale nikde ne za 1,5 milionu. Pokud v případě částečného ručení dlužník plní, tak se rozsah ručení začne snižovat až tehdy, bude-li uhrazena celá nezajištěná část dluhu a část dluhu zajištěného ručením, dříve nikoliv. Neplatí tedy, že pokud ručitel ručí za půlku, dlužník splní právě polovinu, tak ručení zaniklo.

Stejně tak platí, že ručení je možné sjednat časově neomezeně i na omezenou dobu. V druhém z těchto případů platí, že pokud věřitel stihl ručitele vyzvat k plnění v této době, jeho právo požadovat splnění po ručiteli nezaniká ani po uplynutí této doby.

Kdy ručitel musí splnit dluh?

Jak ručení vznikne, již víme, kdy tedy ručitel plní? Primárně má plnit vždy dlužník sám, ručitel nastupuje až sekundárně. Základní podmínkou proto je, aby věřitel nejprve zaslal dlužníkovi písemnou výzvu, kterou ho upomene, že má plnit. Pozor, tato výzva není nutná v případě, kdy ji věřitel nemůže uskutečnit (např. nezná a nemůže zjistit adresu dlužníka, ten nepřebírá poštu atd.) anebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní (např. to věřiteli napíše ještě před výzvou). Pokud na tuto výzvu dlužník nereaguje a je se svým plněním v prodlení, věřitel (opět písemně) vyzve ručitele.  Každému ručiteli v této chvíli doporučím, aby dlužníka kontaktoval a zjistil, zda má dlužník pro své neplnění nějaký oprávněný důvod (ten by mohl pak použít proti věřiteli).

Následně ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které by mohl uplatnit dlužník, nejčastěji se jedná o promlčení dluhu anebo o námitku započtení (dlužník a věřitel mají vůči sobě vzájemné pohledávky). Pokud tedy něco zvýhodňuje dlužníka, zvýhodňuje to i ručitele. Ručitel také může započíst také svou vlastní pohledávku, kterou vůči věřiteli má.

Pokud však věřitel jedná tak, že dlužník nemohl svůj dluh splnit (např. nesdělil mu číslo účtu, vůbec s ním nekomunikoval, odjel do ciziny v době, kdy mělo být splněno osobně), ručitel může plnění odepřít. Jedná se o způsob ochrany ručitele, aby vůči němu věřitel nemohl vymáhat splnění tehdy, pokud si za nesplnění může sám.

Pokud ručitel splní dluh dlužníka, neznamená to, že dlužník je z obliga. Nyní se akorát nárok věřitele přesunul právě na ručitele. Dlužník tedy nově namísto věřiteli dluží ručiteli a ten je tak oprávněn požadovat po dlužníkovi náhradu za jeho plnění. Hovoříme o tzv. regresním nároku, ten se vztahuje na všechno, co ručitel za dlužníka zaplatil. Je však pravděpodobné, že když dlužník neplnil věřiteli, nebude plnit ani ručiteli. Možná tedy nezůstane jiná než soudní cesta.

Ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje. Nezanikne však, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka nebo zánik právnické osoby, která je dlužníkem, pokud ručitel dluh splnit může. Jedná se o tzv. akcesorický vztah, tedy zánik ručení je vázán na zánik závazku. Ani smrt dlužníka nepředstavuje zánik závazku, když ten přechází na dědice.

Pozor, aby z ručení nebylo spoludlužnictví!

Někteří věřitelé se snaží využít neznalosti dlužníka a ručitele a namísto ručitelského prohlášení je nechají podepsat spoludlužnický závazek. Jaký je v tom rozdíl? Namísto 1 dlužníka a 1 ručitele jsou zde 2 dlužníci rovnocenní. Zpravidla jsou zavázání splnit dluh „společně a nerozdílně“, což znamená, že věřitel si může vybrat, po kterém ze spoludlužníků bude celý dluh požadovat.

Dobrá rada na závěr

Vždy si dobře rozmyslete, komu a za jaký dluh budete ručit. Je jedno, jak dobrý kamarád to je, špatné rozhodnutí by vás mohlo přijít draho. Pokud někomu ručit budete, doporučuji vždy omezit dobu ručení a optimálně i jeho rozsah – tedy neručit za celý dluh u větších částek. Mnoho lidí si povinnosti ručitele neuvědomuji nebo je ani nezná, z čehož pak vznikají nepříjemné situace, které mohou vést až k exekuci na ručitele. Nebuďte taky takoví, vše pečlivě čtěte, rozmýšlejte se v klidu a bez nátlaku.

autor: Mgr. Šárka Remerová